Písňový cyklus Loutna česká z roku 1653 je nejznámější sbírkou českého
baroka, jejím autorem je Adam Václav Michna z Otradovic . Tento
Michnův cyklus čítající 13 duchovních písní se těší velké popularitě a je
opakovaně vydáván. Ovšem neúplně, instrumentální mezihry byly až
donedávna považovány za ztracené. Díky ojedinělému nálezu houslového
partu se podařilo nejznámější barokní sbírku českého původu nově
zrekonstruovat.
Dílo popisuje svatbu lidské duše s Kristem ve třech fázích tohoto obřadu:
při námluvách, zásnubách a během svatebního veselí. Každá z nich přináší
verše, které osobitou češtinou, plnou lidových slov, rčení a obratů,
metafor a biblických citací, líčí svébytný děj a souvislosti duchovního
sňatku. Michnova Loutna česká je prvním dílem v dějinách české kultury
přinášejícím typ tzv. ritornelové písně v českém jazyce, kdy jsou jednotlivé
části uvozovány instrumentálními předehrami neboli ritornely. Právě tyto
ritornely jsou předmětem velkolepého muzikologického objevu.
