Loutna česká Adama Václava Michny z Otradovic (cca 1600–1676) představuje vrcholné dílo české barokní spirituality a zároveň jedinečný syntetický celek poezie, hudby a teologického myšlení. Cyklus třinácti duchovních písní, vydaný roku 1653, je koncipován jako symbolická „duchovní loutna“, jejíž jednotlivé struny se rozeznívají v obrazech lidské duše hledající cestu k Bohu. Michna zde propojuje hlubokou náboženskou meditaci s bohatým jazykem metafor, osobitou hudební invencí a jemnou afektovou diferenciací.
Zásadní přínos k novodobému poznání Loutny české představuje interpretační a badatelská práce Adama Viktory, který na základě nově nalezeného pramene partu prvních houslí zrekonstruoval dosud neznámý part druhých houslí. Tato rekonstrukce umožnila poprvé uvést dílo v jeho plné instrumentální podobě a významně přispěla k hlubšímu pochopení Michnovy kompoziční koncepce i zvukové architektury celého cyklu.
Roku 2015 Ensemble Inégal pořídil první nahrávku Loutny české v její kompletní podobě, zahrnující staletí postrádaný part prvních houslí a rekonstruovaný part druhých houslí. Tato nahrávka představuje zásadní mezník v recepci Michnova díla a nabízí posluchačům možnost setkat se s Loutnou českou v podobě, která se nejvíce blíží autorovu původnímu záměru. Dílo se zde nejeví pouze jako historický artefakt, ale jako nadčasová duchovní výpověď, jejíž síla, niternost a emotivní hloubka oslovují i současného posluchače.
